Hned ráno po snídani jsme vyrazili transferem na letiště, a zhruba v 13:00 přistáli opět na jihu Vietnamu, tentokrát v Can Tho, městě v srdci delty Mekongu, a podle Lonely Planet ideální výchozí místo pro plavby po Mekongu. Nicméně, když jsme přijeli do města, ubytovali se v hotelu, a šli na průzkum okolí a na oběd, vypadalo to spíš, že jsme vstoupili někam, kam neasijská noha ještě nikdy nevkročila.
Lidé byli divní – tišší. Nemluvili, ani na nás nevolali “Hello, where are you from?”. Jen zírali. Hodil jsem si do mapy adresu restaurace, kterou Klárka našla, a šli jsme menšími uličkami. Zjistili jsme, že tu každá ulička patří nějakému druhu zboží. My jsme procházeli uličkou s motory do sekaček a motorek, náhradních koleček k vozíkům, řetězů, a podobného zboží, jehož množství i diverzita by mohla směle konkurovat Hornbachu nebo Obi. Nakonec jsme došli až k restauraci, a prohlíželi si menu. Super, měli obrázky. Nějaká paní k nám přišla, a beze slova nám ukázala dvě jídla z menu, asi která si máme dát. A nic neřekla. Tak jsme si je vybrali a šli si sednout. Jídlo nám přinesli – jedno byly nudle na tisící způsob, a druhé byly opět závitky, které si musí člověk ubalit sám. Paní číšnice, taková babča, měla asi dojem, že nevíme, jak se závitky balí, a tak přišla a svýma špinavýma rukama nám do jídla začala hrabat. Pak odešla, my si v klidu ubalili několik závitků, když tu přišla znova a zase nám ubalila (závitek, ne pohlavek). Nakonec jsme vklidu dojedli, zaplatili a odešli, ale začali jsme mít pocit, že v tomhle městě je něco špatně. Že jsou lidé zombie, nebo tak něco.
Do Can Tho jsme jeli hlavně kvůli vyjížďce na Mekong a plovoucí trh, a Klárka už předem vybrala několik agentur, které dělají půldenní výlety. Na tripadvisoru jsou pěkně seřazeny spolu s hodnocením. Takže i hotel jsme volili tak, abychom byli těmto agenturám poblíž. Na první adrese jsme obchůdek vůbec nenašli, a tak jsme se vydali na adresu druhou. Tam bylo bohužel zavřeno (je neděle). Nevzdali jsme to, vrátili se na adresu první, kde bylo v poznámce u adresy napsáno “stánek Dragonfly, ulička 1A”. Pochopili jsme (dobře, Klárka pochopila), že adresa odkazuje na tržnici, a 1A je označení uličky a místa, kde stánek Dragonfly je. Přišli jsme tam, řekli heslo “Eco tour”, a paní, která opět nemluvila, nám předala leták s nabídkou výletů. Vybrali jsme si, řekli jsme to té paní, a ta beze slova vytočila telefon a předala mi ho. Tam se konečně ozval hlas, který mluvil anglicky, a se kterým jsme se domluvili na výletě na zítřek. Prý pro nás přijede do hotelu v 5 ráno. Tak to jsem zvědav.
Nedalo nám to, přečetli jsme si znova Lonely planet, kde se psalo o krásném městě pro turisty. Vydali jsme se tedy do přístavu a podél řeky na promenádu. Dalo nám to práci, ale neasijských turistů jsme tu ještě pár objevili (celkem asi 4). Naopak nás objevil nějaký asiat, s přáním, jestli si s náma může udělat selfie. To je už podruhé ve Vietnamu, co se s náma někdo chce fotit. Celebrity, no.
Objevili jsme také velkou sochu Ho Či Minha, nebo, jak ho v Lonely planet nazývají, strýčka Ho.
Socha Ho Či Mina
Večer jsme si vybrali přívětivě vypadající restauraci. Já si dal nějaké grilované hovězí, které nebylo špatné, a Klárka si vybrala polévku s krabem a slimáky. Ona totiž místní specialita je nějaký had (snake), a ona se přehlédla, a objednala si polévku se slimáky (snail). Naštěstí přišel číšník s tím, že slimáci pro dnešek došli, a tak si Klárka dala něco jiného. Bohužel, tentokrát to byl kotel jater, takže dneska se asi moc nenajedla.
Cestou domů jsme si všimli, že je tu noční trh. Docela zajímavá věc, prodávají se tam stejné cetky, co u nás, ale je to v noci, a spousta místních to objíždí na motorce. Takový vietnamský Drive Thru…
Noční drive thru trh
Zíta vstáváme ve 4:45, tak nám držte palce, ať to není zbytečně.
Žádné komentáře:
Okomentovat