Cesta

Obvykle vše začíná cestou. Abyste se dostali do Victorie, musíte buď do Vancouveru a pak trajektem, nebo přímo na Victorijské letiště, což ovšem znamená přestup letadlem navíc. My jsme si vybrali cestu až do Victorie, nevěděli jsme, že je letiště od města hodně daleko.

Cesta do Frankfurtu s Lufthansou proběhla bez problémů, část cesty jsem prospal, a zbytek koukal, jak kroužíme nad Frankfurtským letištěm – nastala menší letecká traffic jam.

Na letišti jsme strávili plánovaných 7 hodin čekání, které vystřídala hodina čekání neplánovaného – ukázalo se, že tak velké letiště nemá dostatek autobusů, které by nás dovezly na stanoviště našeho Airbusu A330. Takže jsme měli cca hodinu zpoždění, což pro nás, kteří jsme v Calgary museli projít imigračním oddělením, vyzvednout si zavazadla a znovu je poslat na další let, a měli přitom pouze 2 hodiny od přistání do odletu, nebylo úplně ideální. Naštěstí znali piloti nějakou zkratku, nebo co, a tak jsme cestou zpoždění nahnali.

Letadlo do Calgary bylo typické zaoceánské letadlo, tedy spousta lidí usazených ve 3 řadách poskládaných po 2, 4 a opět 2 sedadlech. V každém sedadle byl umístěn LCD display, takže bylo možné sledovat nejrůznější filmy, seriály (moc jich tam nebylo), dokumenty, stav cesty, nebo poslouchat hudbu. Mimochodem – nevyděsilo by vás, kdyby v půlce letu GPS systém v displayi napsal, že nemá spojení se satelity? :) Pro svůj osud mladého exchange studenta vzdalujícího od domova jsem zvolil ještě tragičtější film – Hannah Montana. Alespoň mi to zvedlo náladu, když nic jiného. Co je ovšem v těchto letadlech opravdu skvělé, je jídlo. I tací, kteří mají bezedný žaludek a jí skoro pořád, tady musí mít pocit, že je o ně dobře postaráno.

Imigrační proces v Calgary by jistě probíhal bez problémů, kdybych slyšel volání jedné staré existence, která mě hned po příchodu hlasitě upozornila, že jsem jí neslyšel proto, že jsem poslouchal cizí rozhovor. Naštěstí se i stará existence uvědomila, a study permit mi vydala.

Třešničkou na dortu zvaném cesta byl let z Calgary do Victorie. V hlavě mi zněla písnička Třech sester Letadlo (“Hlavně žádné obavy, statistika mluví jasně, jestliže vás odbaví, nebojte se v naší kraksně”). Letadlo bylo sice z posledních let, ale  v takto malém letadle (13x4 sedadla) je i přistání trošičku jako na horské dráze :). Nakonec jsme vše přežili a vstoupili na ostrov Vancouver island.