Victoria, Victoria Victoria!

A zábava nám pomalu začíná. Dneska jsme se s Vojtou vydali na univerzitu a následně do města. Potkali jsme spoustu lidí, a byli překvapeni jejich vstřícností.

Do campusu jsme dorazili autobusem, který jel ze zastávky asi 15 minut od domu. Na univerzitu jsme jeli zejména proto, že jsme chtěli dostat studentskou kartu, která ve Victorii přináší spoustu výhod. Jednou z největších je cestování městskou doprava zdarma. No řekněte, přátelé a kamarádi, kdo z vás to má? ;) Dopravě bych chtěl věnovat jeden z dalších příspěvků na blogu, nicméně si neodpustím jednu zásadní věc – zastávky ve Victorii nejsou vůbec pojmenované, jen ty hlavní nesou název ulic, které se v daném místě kříží. Tudíž nevíte na jaké zastávce stojíte, případně kde máte vystoupit. Ptal jsem se místních, ale je to prostě tak :).

Univerzitní campus je vcelku velké město ve městě. Je ohraničen velikým kruhovým objezdem, v jehož vnitřní části se kromě mnoha budov nachází nejrůznější sportoviště, centra, menza, divadlo, doktoři a další. Vně areálu, ale vlastně i z části uvnitř se nachází krásný les, popřípadě louky. Už tak dost zajímavý areál dělají ještě zajímavějším králíci, kterých je tu nespočetně. Na každém trávníku před každou budovou jich najdete několik. Trošku mi připadá, že působí antidepresivně, aby se studentům ve škole líbilo :D.

Jak jsem už psal, v areálu je několik sportovišť od atletického stadionu přes baseballové a fotbalové hřiště, až po bazén a posilovnu. Nebylo zapomenuto ani na sport mně nejoblíbenější – geocaching. V areálu a poblíž je cca 10 keší (3 už dnes padly). Jak už psal Česťa na Facebooku – co takhle si nezapsat žádný předměty a jenom sportovat? ;)

Nesmím zapomenout na lidi. Kromě počátečního extempore se starou existencí jsem měl buď štěstí na samé hodné lidi, nebo jsou Kanaďani velmi milí lidé. Naši koordinátorku jsme nezastihli, byla mimo kancelář, a tak nám velmi ochotně pomohla její kolegyně z vedlejší kanceláře. Napsala nám jaká jsou naše studentská identifikační čísla (mimochodem, moje začíná 007 !), a ukázala nám, kde se máme nechat vyfotit.

Focení probíhalo na speciálním pracovišti velmi rozdílném od našeho Výpočetního centra (rozdíl byl zejména v pěkných slečnách), pracovníci nás poprosili, abychom počkali v hlavní hale, že nám ID karty přinesou do 5ti minut. A opravdu přinesli. No uznejte sami – dokážete si představit, že byste přišli k nám na studijní, kde by nebyla vaše referentka, její kolegyně by se vám omluvila a referentku zastoupila, že by vám někdo přinesl do haly vaši ISIC kartu a ještě vám poděkoval, že jste počkali? Ne, bohužel, takhle to u nás nefunguje, a i když je odjezd ještě hodně daleko a já se i tak těším domů, myslím, že s tímhle budu mít problémy.

S kartičkou na bus jsme se vydali do centra města – do Downtownu. Procházeli jsme městem, a já si všimnul, jak se po nás ohlíží nějaký městský balík. Zdraví nevyváznem, pomyslel jsem si, a sevřel pevněji foťák. Balík se otočil a povídá - “Visitors eh?” – ze slušnosti jsme odpověděli - “Yeah”. A Balík se rozpovídal, jak je Victoria krásné město, a že vpravo najdeme překrásné zahrady a muzeum, nalevo je přístav, a co všechno ještě musíme vidět. Poděkovali jsme, já se přestal klepat a šli jsme poznávat krásy přístavu.

Domů jsme se vrátili na pozdní oběd trošku pozdě, protože jsme nemohli najít žádný vhodný autobus :).