Už před mým příletem do USA jsme s Aničkou a s Oscarem plánovali nějaký společný výlet. Vybírali jsme mezi Cruise ship někam do Karibiku (případně do Mexika), letadlem někam po Státech, a road tripem. Nakonec jsme zvolili road trip – přeci jenom jsem letěl do USA ne pro to, abych pak letěl někam jinam.
Nechtěli jsme ale jet osobním autem – přeci jen by pak bylo náročnější shánět nocleh – motely, nebo campy se stany, a tak Oscar navrhnul jet karavanem. Nápad se mi sice líbil, ale měl jsem počáteční (nejen) nedůvěru k ceně za půjčení i provoz karavanu. Navíc nerad řídím velká auta. Oscar ale řekl, že většinu cesty bude řídit on (nechci předbíhat, ale vzhledem k tomu, jak velký karavan jsme si půjčili, musel řídit celou dobu).
Karavany půjčuje celá řada společností – my jsme si vybrali Criuse America, která je, myslím, jedna z největších. Bohužel, nejmenší typ karavanu neměli, tak jsme si museli půjčit o trošku větší. Proces půjčení je docela zajímavý – před půjčením je doporučeno si pustit instruktážní video – je opravdu zajímavé – doporučuji i vám.
Malá vsuvka – karavany, jaké známe z Evropy, v Americe moc nejsou – jsou pro ně moc malé. Když tady řeknete RV, nebo CAMPER, každému se vybaví karavan velikosti autobusu (pamatujete si ho z filmu Jeho fotr je lotr?). A ačkoliv náš karavan vypadal fakt velký (větší než Avia), byl druhý nejmenší, a na silnicích jsme takovéhle v podstatě nepotkávali.
Vyjeli jsme v úterý ráno. Z počátku jsme se s karavanem seznamovali, ale po prvních dvousech mílích nám už to šlo dobře. Cestovali jsme z Altamonte Springs severně, směr stát Georgie. První zastávkou byl park Okefenokee, nacházející se na hranici Floridy a Georgie. Jedná se o největší “černovodní” bažinu v Severní Americe. Už před branami do parku bylo několik nádrží s aligátory.
Párek mazlíků
Vnitřek parku vypadal malý, takže jsme chvilku litovali dvacetidolarového vstupného. Pak jsme ale zjistili, že park má i cesty okolo, kterými jsme se vydali na rozhlednu.
Absolvovali jsme také cestu vláčkem okolo parku, vyfotili jsme si místní aligátory, a jeli dál – chtěli jsme být na západ slunce na Arabia Mountain.
Anička se někde dočetla, že na Arabia Mountain je nejlepší být zde na západ slunce. Nechtěli jsme jet nějak nebezpečně rychle, takže jsme do parku dorazili akorát. Bohužel jsme podcenili část přípravy, a tak jsme se vydali opačným směrem, než arabská kamenná hora byla. Západ slunce jsme nestihli, ale bylo to dobře. Proč? Protože jsme byli motivováni vstát na východ slunce, a vylézt na horu v 6 ráno. A fotky z tohoto místa nám daly za pravdu…
Žádné komentáře:
Okomentovat