Ella

Tento krásný slunečný den byl započat bohatou snídaní v zápaďáckém stylu (=rozuměj tousty s máslem a džemem, volské oko). Dnešní den měl být zasvěcen 20 km vzdáleném městečku Ella známému svými výhledy a rozsáhlými fotogenickými čajovými plantážemi. Cesta do Elly byla okořeněna přestupem v Bandarawelle, kde právě probíhal tradiční nedělní trh, jehož prohlídka byla zakončena (neúspěšnou) snahou vyfotit se s krásnými místními policajtkami ve slušivých uniformách. Nechtěly.

Autobus do Elly jsme našli celkem snadno – měli jsme informace od sympatického klučiny z autobusu z Haputale, který nám ukázal i kudy na ten trh. V autobuse jsme potkali kluka znovu a rozhodně ne naposled.

V Elle jsme se vypravili na Little Adams Peak. Cesta pěkná, plantáže také, relativně malé množství farangas (v Thajsku takhle nazývají cizince), ale trochu nás rozladilo, když místní fotogenické domorodky rovnou místo pozdravu říkaly: “Wanna take photo?”. Na tuhle otázku totiž z mého pohledu existuje jenom jedna odpověď. Náladu mi dost vylepšily dvě věci: prašivý pes, který při cestě dolů setrvával ve stejné pozici, v jaké jsme ho našli i při cestě zpět. Já vím, že vlastně o nic nejde, ale svým způsobem byla jeho existence, nevyvolávající “wanna photo, wanna photo” velice sympatická. Cestou jsme potkali jednu pěkně oblečenou školačku, která na nás zkusila trik s pastelkou (pro neznalé – zeptá se, jestli jí nedáme pastelku, turisti obvykle nemají a tak věnují obnos peněz). Chtěl jsem ji překvapit a darovat jí propisku s logem OPPA, nakonec jsem ale od tohoto zlomyslného nápadu ustoupil.

Druhou věcí, která nám zvedla náladu, byl klučina, který na nás mával, jestli si nechceme v malém “baru” u cesty dát ovocný džus. Ten samý klučina, který nám už dneska několikrát pomohl. Džus jsme si někde dát chtěli, konec konců ode dneška mám potvrzeno od doktorky, že mi platí moje očkování na břišní tyfus, takže jsme řekli ano. Ananasový džus byl moc dobrý, a díky tomu, že jsme v baru seděli my, přišly ještě další dvě skupinky, takže jsme pomohli i takto. Jak se klučina jmenoval, si bohužel už nepamatujeme, ale setkání s ním si budeme pamatovat ještě dlouho.

Po dobrém jídle jsme si našli tuk-tukáře, který nás odvezl k místním vodopádům. Jestliže jsme doteď viděli spíše strojenou kulturu Srílančanů, tady se nám naskytnul pohled na její opravdovou podstatu. V jezírcích vodopádu se místňáci koupali, čistili si zuby, myli vlasy, a podobně. Do vody, byť tekoucí jsme tedy nevstoupili, ale aspoň jsme chvíli pozorovali místní zvyklosti…

Původně jsme měli v plánu se z Elly vrátit vlakem, když jsme ale zjistili, že jediný jede až v 7 večer (tedy po setmění), vzali jsme za vděk opět místní autobusy, které nám to ve velkém vrátily :D. Autobus z Elly do Bandarawelly byl trošku plný, a tak jsme museli stát. Přišlo nám zvláštní, že cesta zpět je o několik rupií levnější, ale moc jsme to neřešili. Když na mě ale průvodčí na nějaké malé zastávce začal mávat a jeden z místních mi řekl milé “get out”, začalo mi to docházet – průvodčí nám nejspíš špatně rozuměl a vydal nám jízdenku do nějaké dřívější zastávky. Nakonec jsme ale vytrvali a dojeli až do správného místa.

Přestup byl snadný, místní nás navedli na správný autobus,který měl jet do našeho místa pobytu – Haputale. Bohužel, nejspíš kvůli denní době, mělo stejný nápad – cestovat tímto busem – více místních lidí. Průvodčí jednotlivé cestující v duchu zábavné společenské hry tetris poskládal tak, aby se jich do autobusu vešlo co nejvíc. Průběh cesty by se dal popsat klasickým šimko-grosmannovským “stál jsem na jedné noze a ještě k tomu ne na své”. Zajímavé na celém tomto důmyslném poskládání bylo, že nereflektovalo fakt, kdy kde kdo vystupuje, takže když se po pěti minutách jízdy paní s dětmi z poslední řady rozhodla vystupovat, myslela jsem, že bude po indicku vystupovat okýnkem. Ale nějakým zvláštním způsobem, vlastní pouze Asiatům, dokázala davy v uličce mezi sedadly rozestoupit a protlačit se ven. Toto se opakovalo s železnou pravidelností každou zastávku (tj. každé tři minuty). Nakonec jsme ale dorazili v pořádku, jen trošku pomačkaní.