Ještě předchozí večer jsme si v našem hotýlku, který máme sami pro sebe (nikdo jiný zde nyní nebydlí) domluvili tuk-tukáře, aby nás odvezl do národního parku Hortonské pláně. Protože je vhodné být na takovém místě hned ráno, nechali jsme si doporučit ranní odjezd již v 5:30 (v tu dobu se začíná rozednívat).
Tuk-tukář opravdu v 5:30 přijel a byl to milý obrýlený chlapík. Nutno dodat, že nás trošku překvapilo, že byl v kulichu a bundě. Přeci jen jsme přesvědčeni, že na Srí Lance v létě nesněží… Záhy jsme ale pochopili – cesta tuk-tukem hned po rozednění je velmi osvěžující, když k tomu navíc přidáte nadmořskou výšku 1800m n.m, můžete ze sebe po cestě odlamovat rampouchy. My jsme naštěstí měli alespoň bundy, a tak jsme zmrzli jen napůl.
Náš kočár za rozbřesku
Národní park je tak trochu v americkém stylu – můžete platit v dollarech (12$ za osobu), platíte i za auto (nebo tuk-tuk), takže výsledná cena tak trochu připomíná výlet do Yellowstonu…
Tuk-tukáře jsme nechali na parkovišti spolu s dalšími jeho druhy, a sami se vydali na 9,5 km túru okolo parku. Pohledy pěkné, jedno z míst se jmenuje End of the world (konec světa), a je odsud nádherný výhled do krajiny. Cestou jsme potkávali zejména zahraniční turisty, takže jsme si připadali zas trošku jako doma v Evropě :). Na tomto místě si dovolím poznamenat, že všichni Evropané vyráželi na túru nejpozději v 7 hodin. Při návratu o pár hodin později, kdy už pěkně pražilo sluníčko a nebylo třeba se chumlat do softšelek, se vydávaly na cestu skupiny Srílančanů – s klapkami na uších, kulichy a jistě i vlněnými jégrovkami.
V parku jsme mimo opravdu pěkných (a pěkně nebezpečně nezajištěných!!!) vyhlídek viděli jedny vodopády, několik jezírek a jednoho chameleona. Protože jsme celý okruh prošli, vrátili jsme se k našemu osobnímu řidiči a vydali se zpátky. Cestou jsme ještě zahlédli nějakého hada, spoustu opic, jež jsme na návrh pana řidiče podarovali sušenkami (na Elephant Island v Bambaji kradou opice jídlo přímo z rukou – tyhle byly celkem slušně vychované – pozn. Mar.) Nakonec jsme po cestě potkali i tolik vymodlené sběračky čaje, takže pár autentických fotografií také vyšlo :).
Odpoledne jsme pojali odpočinkově – jak jinak, když jsme vstávali v 5…
Žádné komentáře:
Okomentovat