Srí Lanka 2012

The world looks different from here. Ostatně, odkud nevypadá. Rozhodl jsem se tento blog, a tuto hlášku Victorijského exchange programu reinkarnovat pro svoje další cesty...

Cesta

Cesta na Srí Lanku probíhala v rámci možností bezbolestně. Na Ruzyni jsme 25.7. ve 12:00 nasedli do letadla ČSA, směr Abu Dabí (cca 6 hodin).
Tato trasa má tvořit jednu z pých našeho jinak skvělého, ale zadluženého dopravce, takže o zábavu (zejména díky aperitivu velkému jako lampa) bylo postaráno.

Nad Abu Dabí jsme doletěli, dle plánu, o 6 hodin později, tedy v 18 SELČ, 20:00 Abúdabíjského času. Bohužel, zde plán poněkud končil, protože jsme přistávali asi dalších 30 minut.
To by ani moc nevadilo, kdybychom neměli na přestup cca hodinu.

Letištěm jsme proběhli jako německý turista poprvé zkoušející kari na záchod, takže jsme si jeho atmosféru až tak neužili.
Arabská hudba všude hrající, půlka osob zahalena v hábitech, letušky Etihadu ve slušivém napůl arabském, napůl "moderním" kostýmku, to jsou jen drobnéútržy, které si z toho rychloběhu pamatuju.
Nakonec jsme boarding stihli, a čekali asi 20 minut v autobuse na další pasažéry. Do letadla jsme dorazili s cca půlhodinovým zpožděním, našli svá místa, pohodlně se usadili a odletěli.

Etihad

Na cestu Abúdabíjským dopravcem jsem se docela těšil (nejen kvůli letuškám). Airbus 320 nemohl přinést nic extra zajímavého (teda, oproti ČSA alespoň onboard entertainment), ale i tak mě překvapil. Menu večeře, vytištěno zlatým písmem na pěkném papíře, zajímavý výběr jídla i pití, a ochota posádky jsou jen některé plusy, které mi utkvěly v paměti. Ale koneckonců, stále to byla jen A320, a s tím se nic extra vykouzlit nedá :D.

Colombo

Na letiště v Colombu jsme dorazili s již avizovaným zpožděním, které nám ale až tak moc nevadilo, protože jsme tam stejně měli doletět někdy uprostřed noci (3:20 Srí Lanského času). Takže přílet ve 4:00, následovaný cca půlhodinovým napínavým čekáním na naše batohy (zabalenými ve fólii jako kokony), nám až tak nevadil.

Následoval nákup Srí Lanské simkarty, výběr peněz v výherního automatu bankomatu a hledání vhodného busu (nejdřív bus z letiště na centrální stanoviště, potom bus do Colomba a následně bus do města Galle).

Autobusy jsou kapitola sama pro sebe. Šílené, staré, s místem tak na půl nohy, navíc ještěs řidiči, kteří mají tak trošku vlastní interpretaci pravidel silničního provozu chaosu.

Galle

Do Galle jsme dorazili v 11 hodin ráno, našli Tuk-Tukáře, který nás svezl do asi 2km vzdálené pevnosti (kterou postavili kdysi Holanďané a která je zdejší největší atrakcí).

Odbočka - tuk-tuky, tedy trojkolky, které spíš než auto připomínají oplechovanou motorku, jsou tu všude. Ideální dopravní prostředek na kratší vzdálenosti. Stejně jako u většiny dalších plateb se musí smlouvat, což nám někdy jde (třeba u zmíněného tuktukáře), někdy tolik nejde, třeba u ubytování, viz dále.

V Lonely planet jsme si vytipovali pár míst k ubytování, jenže už u prvních dvou se nám tuktukář vysmál, že jsou zavřené. Mysleli jsme, že to je jeho léčka, jak nám vnutit ubytování u jeho bratra-bratrance-bratrova bratrance-kamaráda-kohosi, ale měl pravdu, oba vychvalované podniky zely prázdnotou a tuktukář mrmlal pod vousy, že je majitel prodává, což samo o sobě je trochu podezřelé, neboť podniky doporučené v LP se těší velké oblibě a většinou nemají důvod být zavírány a to ještě v počtu převyšujícím jedna. Nakonec jsme ale našli ubytování Weltevreden, hezké ubytování uvnitř zdí pevnosti. Zde jsme trošku podcenili vyjednávání o ceně, takže platíme trošku víc (asi o 100Kč) než bychom asi měli. Neva, poučení pro příště...

Pán, který ubytování poskytuje, nám hned, jak jsme řekli, že jsme z Čech, ukázal knížku od cestovatele M. Zikmunda (Hanzelka a Zikmund) - Sloni žijí do sta let, kde se o tomto ubytování jím navštíveném v roce 2000, zmiňuje. Takže, aspoň máme kvalitní ubytování posvěcené předním českým cestovatelem. Očekávám, že náš tuktuk bude taky vystaven v technickém muzeu...

Protože jsme za poslední noc moc nenaspali, využili jsme hned nově nabyté bydlo k odpočinku. Poté následovala procházka městem a po hradbách, obědovečeře, a druhý odpočinek s tím, že se posléze půjdeme podívat na ten vychvalovaný západ slunce nad indickým oceánem. Probudili jsme se do tmy, která může panovat pouze v Asii, když vypnou proud. Bylo celých sedm večer, tma jako v pytli, tak snad ten západ zítra neprospíme.

Vynikající jídlo vyšší (že to není pouliční food stall a zaměstnanci měli stejné košile) kategorie byl Pedlar Inn - K. dal předost volnějšímu přechodu na indickou stravu, takže si dal těstoviny (dobré, ale bez překvapení) M. zakusila kuře na bazalce a bylo výborné - se salátem a zeleninovou rýží. Postarší německý pár vedle nás hrál pasiáns (live, ne na počítači).