Nelly Furtado, rodačka z Victorie (a mimochodem sestřenice kamarádky dcery mého domácího), zpívá v jednom ze svých hitů: “All good things come to an end”. A tak je to i s mým pobytem ve Victorii. It’s over. It’s gone.
Včera, 22. prosince, jsem v 8:30 (vlastně v 9:30 kvůli zpoždění letadla) započal svůj odchod z ostrova. Letadlem z Victorie do Calgary, z Calgary do Frankfurtu, a z Frankfurtu do Prahy. Cesta proběhla bez větších problémů. Vynalezl jsem nový adrenalinový sport – běh bez pásku u kalhot přes terminál frankfurtského letiště. vřele doporučuji – zahřeje, zabaví, potěší.
Všechno mi tu připadá zvláštní. Jídelní stůl, u kterého nás obvykle jí až 5, mi připadá titěrný. Když rozsvěcím světlo, hledám drobnou páčku, ne robustní vypínač. Koupelna mi připadá opravdu malá. A je toho spousta – mohl bych takhle pokračovat ještě dlouho.
Jsem opět se svými nejbližšími, ale několik blízkých (zejména rodinu, kde jsem přebýval, geocachery a další) jsem naopak ztratil. Zbývá jen doufat, že ne nadobro, a že se ještě někdy uvidíme.
Zatím to ani nevypadá, že bych měl silný jet lag, jsem jen trošku unavený po letu. Ale uvidíme v nejbližších dnech :). Zbývá už jen vrátit se do normálu, žít běžný všednodenní život, a vzpomínat, že jsem kdysi strávil neobyčejné 4 měsíce na ostrově na druhém konci světa…
Vzpomínky zůstávají ;-)
OdpovědětVymazat