Protože Maruška má pocit, že když neuvidíme všechny ty krásný vyhlídky za ranního rozbřesku a nejlépe úplně sami, tak se staneme mastňáskými turisty, kteří si nezaslouží zahlédnout ani jednu sběračku čaje, vyráželi jsme opět brzo ráno. Již v 6:30 jsme smlouvali s místním hejnem tuktukářů o tu úžasnou poctu dovézt naše bílé kůže na místo, kde se ze zelených lístků stane černý prach určený do sáčků na čaj.
Na vyhlídku Lipton’s seat jsme se vydali asi jeden a půl kilometrovou vycházkou do kopce obklopeného Liptonovými plantážemi kam jen oko dohlédlo. Úplně sami jsme se za poslechu rádia vyhrávajícího kdesi v dáli na plantáži mohli kochat výhledem konkurující Konci světa hlavně svojí nekomerčností. Teda byl tam podezřelý ručníkář (=místo kalhot má okolo pasu něco mezi ručníkem a dlouhou utěrkou) údajně vybírající 100 rupií, ale neměl na to žádný lejstro a zas až tak moc to nevymáhal, což bylo od začátku podezřelé. Vyhlídka a cesta k ní je opravdu vrchol čajovo-plantážové obsese. Cesta zpět byla ještě obohacena nástupem houfu plantážnic do práce (začínají v 8 hodin, kdyby to někoho zajímalo). Na programu jsme měli i prohlídku čajového “závodu” v Dambatenne, odkud je produkován čaj Lipton v různých typech a kvalitách a po smíchání s horšími odrůdami např. z okolí Kolomba sáčkován a poslán až na náš stůl.
Druhá část dne se nesla ve znamení přesunu, srovnali jsme účet v našem hotýlku, odkud se nám skoro ani nechtělo, a vybaveni užitečnými radami pana domácího se vypravili na autobus. Cesta byla kratší a příjemnější než jsme čekali a i nalezení správného ubytka – tentokrát s klimatizací, proběhlo pohodově stejně jako domluva na zítřejší safari. V rámci naší akčnosti jsme se ještě odpoledne vydali na návštěvu blízkého Transit Home pro malé slony, kde mělo probíhat jejich krmení. Nemám moc chuť líčit celou tuto anabázi, tak ji shrnu do jedné věty: “kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl býval nechodil”. Takže doporučení: nestojí to za to!
Zas až tak moc nám to ale ve výsledku nevaidlo, protože jsme tak nějak tušili, že další den uvidíme slony taky. Po výborné večeři připravené v hotýlku a následným zlynčováním jednoho švába v pokoji, jsme celkem brzo usnuli, neboť ráno byl odjezd stanoven na 5:45.
Praktické informace: při ježdění autobusem je nejlepší hledat tzv. expresy zastavující mnohem méně častěji než normální. Nejlepší jsou na toto “Kolombo busy”.
Zapsala Marie.
Žádné komentáře:
Okomentovat