U moře, nebo spíš oceánu jsme strávili moc pěkné 3 dny. Pláž je tu neskutečně nádherná, bělavý písek, čisté moře, povětšinou žádní lidé, nebo jen velmi málo… Není důvod proč opouštět náš plážový domeček dřív, než těsně před setměním.
Pohled z restaurace na pláž, fotila Maruška
Následují zprávy stručně:
Občas se ale člověk zamyslí a z poza rohu se vyřítí stádo místních dětí, které přijeli autobusem. To si pak chvilku připadá jako v Bibione.
Těší nás ohlasy našich čtenářů, děkujeme za ně. Někteří nám psali, abychom si výlet užili i za ně, proto bych zde rád zmínil, že jsem měl posledních pár dní víc šrimpíků, než za dosavadní život :). Na “masáž tlapek” zatím nedošlo…
Vedeme tu bohatý sociální život – přátelství s Indem Abihshekem nám přineslo další nečekaná setkání se zajímavými lidmi. Dá se říct, že jsme za poslední tři dny ani jednou nejedli sami…
Pláž a její bar je neskutečná, hraje hudba, my pijeme nápoje, odpočíváme, čteme si a tak dál. Dneska celé dopoledne hráli Beatles, to byla nádhera!
Protože ale všechno krásné jednou skončí a my se už brzo budeme muset vrátit domů, do Prahy, začali jsme plánovat naše přiblížení k hlavnímu městu, potažmo k letišti. Mezi možnostmi byl noční vlak (vlakem jsme přece ještě nejeli, a první třídou už vůbec ne), ale lůžková část byla několik dní dopředu zamluvená, takže smolík. Další možností byl denní vlak nebo autobus. Naše dilema nakonec vyřešila mírně zpomalená Australanka Joe, vlastnící ubytování a bar u moře, kde jsme přebývali.
Doporučila nám totiž noční bus, a protože to je žena činu, hned nám i rezervovala místa. Cena odpovídala první třídě ve vlaku, autobus byl (na rozdíl od těch starších busů, kterými jsme doteď jezdili) moderní a luxusní a navíc nakonec ani nebyl plný. Cestu jsme příjemně prospali a tak na nás náhlé probuzení uprostřed hlavního města a následný rychlý výsadek na nádraží nezapůsobil úplně mile:).
Pohodové jízdě busem ale předcházela jízda tuk-tukem na autobusové nádraží v Trincomalee. Tuk-tukář se nás stejně jako většina místňáků zeptal, odkud bledé tváře jsou, a my jsme mu na to odpověděli. Načež on hned zvolal: “Oh Czechoslovakia,in 1986 I was using your gun, I am Tamil Tiger, you know?” a následně pokračoval – “In Czechoslovakia comunists, no? I love comunists, Marxism and this guy – Lenin!”. Lépe naše noční cesta začít snad ani nemohla :).
Žádné komentáře:
Okomentovat