Sigiria

Den jsme započali časně ráno (7:30), kdy jsme vyrazili směrem k Sigirijské skále, kterou máme necelý kilometr od ubytování. Sigirijská skála není ledajaká skála, ale ztvrdlá zátka z magmatu nyní již vyhaslé sopky.

Každopádně, je to obří šutr trčící do výšky cca sta metrů. A protože jsou na něm a okolo něj starobylé ruiny, rozhodli se místní (a UNESCO) z toho udělat památku, za vstupné bratru 30 USD (raději nepřepočítávám do rupií, protože by mě klepla pepka, kolik tuk-tuků, žvýkaček a dobrých vod a dalších požitků, kterými tato rozvojová země oplývá. Výstup to byl pořádný, schodů nepočítaně, malby moc pěkné, a výhledy, výhledy ty byly nejlepší. Na půl cesty je taková pěkná plošina u které jsou lví tlapy (původně tam byl lev celý), a za nimi prý sídlí sršni, nebo vosy (liší se dle překladu). Vynalézaví místňáci půjčují za nějaký ten peníz kuklu a celotělový obleček, který, vzhledem k tomu, že jsme žádného sršně ani neviděli, má jediný účel – zpotit se jak prase a říkat si, že člověk naletěl.

My jsme ale byli instruováni dvěma učitelnicemi z Drážďan, které bydlí ve stejném penzionku, že oblek nepotřebujeme, pokud se ovšem nechceme patřičně zpotit. To jsme nechtěli, a tak jsme vrcholu dosáhli i bez ochranného oblečku.

Po Sigirijské skále jsme se šli najíst do jedné z místních mini restaurací. Dal jsem si avokádový sandwich, a byl moc dobrý. Od vedlejšího stolu jsme zaslechli slova “swimming” a “pool” a dozvěděli se, že místní top class hotel pouští za 250 rupií na osobu osoby k jejich bazénu. Zeptali jsme se na to toho milého páru Francouzka-Ind, a domluvili se, že se tam patrně sejdeme. A stalo se tak – s párem jsme se seznámili (Francouzka Agáta a Ind Abishek), vyměnili si telefonní (místní) čísla, a domluvili se, že nám zabookují hotel u moře, kam se vydávají o den dříve než my. Malý spoiler pro příště – bazén nakonec přinesl i mnohem překvapivější setkání!

Večer jsme se po večeři  vydali do zahrady, kde Abishek s Agátou bydleli, na malou party. Byly zde další lidé, běloši, které jsme potkávali při cestách po ostrově (ono těch pár bělochů si prostě všimnete a zapamatujete), takže jsme si to opět skvěle užili.