Ráno jsme se sbalili, a připravili k odjezdu z Kandy. Protože jsme se chtěli rozloučit s naším takřka osobním tuk-tukářem Surajem, zavolali jsme mu, jestli nás nechce odvézt na autobus. Bohužel byl ale asi 30km daleko, a tak jsme šli kousek pěšky a nakonec si vybrali tuk-tukáře jiného.
Autobus do Dambuly, kde jsme měli přestoupit, byl přeplněný a navíc jsme seděli v zadní části za zadními koly, takže to byla cesta velmi houpavá.
V Sigiríe jsme došli k námi vybranému hotýlku, který byl ovšem plný a tak nás bratr majitelky vozil tuk-tukem po okolních guesthousech, kde by mohlo být volno. Nakonec jsme našli místo v jednom pěkném, rodinném penzionku, pokusili se usmlouvat cenu, což se nám nakonec nepodařilo, ale v době psaní tohoto příspěvku už víme, že daná cena je za kvalitu a velmi příjemné prostředí.
Jsme v nejsrílankovitější oblasti Srí Lanky, v oblasti, která vypadá tak, jak jsem si Srí Lanku původně představoval. Malé domky – penzionky, velké zahrady – džungle a po stromech se prohánějí opice.
Odpoledne jsme vyrazili na procházku k místnímu jezeru a procházka opravdu stála za to. Nejprve jsme potkali opičáka s černým obličejem, poté se k nám za zatáčkou přihnalo stádo (3 kusy) místního dobytka, a potom jsme už potkávali jenom zaručeně místní obyvatele a děti, které jsem fotil.
Pohled na jezero je pohled pro bohy, a to jak místní (Buddhismus a Hinduismus),tak i jiné. Za jezerem se tyčí hory, je vidět také místní skála, na kterou se zítra chystáme – Sigiríja.
Podle popisu si to predstavuji ve vsech barvach. Pri lezeni dejte pozor na opice a na sebe, abyste se take nevratili barevni. Preji stale pocasi a pohodu, mam
OdpovědětVymazat