Canadian Rockies I - Cesta

S nápadem jet do Rocky Mountains přišel už na Adventure tour Singapuřan Abel. Soustavně se ptal každého na jméno, školu a jestli s ním nechce jet do Rockies. Teď, po čtyřech dnech strávených v horách nedaleko Vancouveru musím uznat, že Abela chápu.

Případ ztracené pohorky

Zdánlivě bezchybné ráno, kdy jsem v klidu posnídal, zabalil si, napsal příspěvek na blog, a zavelel k odjezdu, narušilo zjištění, že mi chybí jedna ze dvou pohorek. Přišel jsem v nich v úterý ze školy, a od té doby jsem je nehledal / neviděl. Pohorka se bohužel nenašla a tak jsem se musel do Skaliských hor vydat v polobotkách.

Do přístavu jsem dojel s menším zpožděním, kde už na mě čekali všichni ostatní. Aby bylo jasno – jelo nás 8 Asiatů – 3 slečny a 1 kluk ze Singapuru, 1 Číňanka, Korejec, Japonec a já.

Cesta

Cestu trajektem, na který mě zavezla Robyn, jsem měl už zmáklou z výletu do Vancouveru, a tak jsem se rozhodl spát, což se mi vzhledem ke spánkovému deficitu povedlo docela snadno.

Jen tak mimochodem, na trajektu, který jel o dvě hodiny dříve, a kterým jsme měli původně jet, hořelo. Nic vážného to nebylo, ale trajekt byl na celý prodloužený víkend vyřazen z provozu, a tak každou třetí hodinu nic nejelo.

V přístavu Tsswassen na nás čekali průvodce a řidič z cestovní kanceláře Westtrek a zavezli nás do centra. Jak jsem očekával, nejsme na ostrově sami. Jsou tu i další. Studenti. Budu jim říkat “Ti druzí”. Jsou povětšinou z Mexika a Brazílie a studují na jazykových školách. I díky nim byl zájezd barevnější.

Rockies jsou od Vancouveru opravdu nedaleko, necelých 800km jízdy po něčem, co bychom my pravděpodobně nenazývali dálnicí, ale Kanaďané to hrdě nazývají hlavní dálnicí spojující západ a východ.

První den jsme tedy strávili on the road. Cesta ale ubíhala docela dobře, zpestřená různými ice-breaking games a stupidním filmem Road trip. A taky spánkem, no.

A když jsem nespal, koukal jsem po krajině. Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně krajina mění. Okolo dálnice byly dlouhé pastviny, kde se pásly krávy, jezera, pole. Nevím, jestli se o ty krávy někdo staral, ale široko daleko nic jiného než silnice a pastviny nebyly. Z druhé strany hor, než je Vancouver, se nachází oblast sucha – veškeré srážky spadnou ve Vancouveru, nebo ve Victorii, a sem v podstatě nic nedorazí. Zajímavé.

Co bylo také zajímavé, byly řeky. Cestou jsme přejížděli přes více než 10 mostů. Voda v řekách byla, stejně jako později voda v jezerech nádherně zeleně zabarvená. Postupně byla voda stále méně a méně tekoucí, až najednou byla zamrzlá. A voda nebyla jediná, kdo zamrzl – když jsem vystoupil z autobusu, usmál jsem se, a v tu chvíli zamrzl i můj úsměv. Proto si můžete všimnout, že na většině fotek mám stále jeden a ten samý. Ale o tom zase zítra :).

Související:

• Fotogalerie / Slideshow