Jestliže se předchozí příspěvek jmenoval “Na kolech”, tenhle musím pojmenovat “Na kolenou”. Kola mě neskolila, a netušíc do čeho jdu, rozhodl jsem se, že vystoupím na horu jménem Grouse mountain. A málem jsem se skoulel dolů.
Ráno jsme se probudili později než v sobotu, ale nebylo zas až tak kam spěchat. Očekávajíc pěkný den, dal jsem si lepší snídani (klobásky, vajíčka a brambory), check-outnuli jsme se z hostelu, nechali si tam přebytečné věci, a vydali se hledat seabus.
Seabus je středně velká loď, převážející pasažéry z jižní části Vancouveru do severní. A to jsme přesně potřebovali! Na přívoz navazoval autobus, který nás dovezl na parkoviště pod horu Grouse mountain. To jsme ještě stále nevěděli, co nás čeká. 
Cest prý bylo více, ale my zvolili tu, po které šlo nejvíc lidí. Ano, byly zde dvě varování, že tato cesta je těžší,a že bychom měli uvážit náš zdravotní stav, ale řekl jsem si, že když tam jdou i děti, musím to zvládnout. Taky mě pobavilo pár túristů, kteří se před trasou rozcvičovali.
Potom už jsem se ale nebavil. 
Profil výstupu; zdroj: Wikipedia.org
Cesta byla dlouhá, 2,9km a převýšení činilo cca 1000m. Bylo vidět vždy tak na 100m, pak byl zlom, nebo stromy. Musím uznat, že jsem nevěřil, že bych to mohl vylézt. Výstup mi komplikovaly nové jeany – nějak jsem nepočítal s takovouhle túrou, jinak bych si vzal kraťasy… Naštěstí jsem si ale vzal nové turistické boty, takže jsem nebyl úplně ztracen. 
Cestou byly vidět značky “jste v za 1. 1/4 trasy, dál to bude strmější, nechcete se vrátit?”. Pamatuju si, že jsem viděl polovinu a tam jsem tak nějak zjistil, že nahoru vede lanovka, takže jsem zoufalstvím málem skočil ze srázu :D Mlhavě si pak vzpomínám na 3. 1/4. Nahoře jsem nechtěl ani věřit, že jsem to vyšel!
Odměnou mi byl nádherný pohled na moře, okolní hory, i méďu Béďu grizzliho, který byl naštěstí ve svém výběhu. Jak jsem už zmínil, nahoru vedla i lanovka, takže zde bylo mnohem více lidí, než jsme potkali na trailu. Bylo tu pro ně připraveno představení dřevorubců – musím říct, že bylo docela vtipné.
Protože mě tlačila pravá bota, a trošku čas, rozhodli jsme se, že se nazpátek svezeme lanovkou. A protože Kanaďané rozhodně nejsou kapitalisté, lístek dolů stál jen 5$, oproti 15$ nahoru.
Následovala cesta autobusem k seabusu, seabusem do Downtownu, pěšky k hostelu, z hostelu pěšky k SkyTrainu, SkytTainem za město, přestup na autobus k trajektu, trajektem do Schwarz bay a autobusem do Victorie.
Protože byla neděle večer, a oním trajektem asi jezdilo hodně studentů, byl zde k mému překvapení připraven autobus jedoucí směrem ke škole. Řidič nás pozdravil, a nabídl, že mu můžeme říct, kde nám má zastavit. Takže jsem to měl s odvozem skoro až k domu. Dobro došli!
Související:
Žádné komentáře:
Okomentovat