Můj (ne)všední den

Protože je stále více dní všedních, prvoměsíční opojení novotou opadlo, druhoměsíční také, a já se opět posunul do (ne)všedních kolejí, napadlo mě že bych mohl popsat svůj všední den. Určitě se aspoň trošku liší od dnů v Praze, takže doufám, že to bude zajímavé čtení…

Obykle (kromě úterý) vstávám mezi osmou a devátou hodinou. Vojta je ranní pták ptáče, takže už je 2 hodiny vzhůru, ale já si rád pospím. Dům má dvě poschodí, náš skromný pokojíček se nachází v horním patře a jídlo ke snídani obvykle v patře spodním. Ještě v polospánku se plížím po schodech, v dolní kuchyni ukořistím nějaké corn-flakes a (odstředěné :( ) mléko.

Mikrovlnka mi popřeje “Enjoy your meal” a já si teplé mléko s cereáliemi odnesu nahoru k jídelnímu stolu. Zde si čtu na notebooku zprávy,píšu si s blízkými, a řeším maily – když je u nás 9, v Čechách je 18. Potom se obvykle věnuju učení, nebo čtení něčeho zajímavého – Chris mi půjčil Eragona, doufám, že ho dočtu do Vánoc!

K obědu si dávám toast, nebo sandwich, případně nějaké zbytky z večeře. Následuje drobný odpočinek.

Autobus, obvykle doubledecker, mě odveze skoro ke škole – obvykle jednu zastávku před ni a já jdu do posilovny. Posilovna je super, už jsem o ní psal. I když tu hrají “pravý emerický punkrock”, který mám sice rád, ke cvičení si radši pustím něco víc “tuc-tuc”.

Po posilovně běžím do školy, pozdravím králíky, obvykle mám jednu hodinu (1,5 hodiny). O škole jsem se už rozepisoval, a protože stále pokračuje, určitě zase napíšu.

Večerním autobusem se s Vojtou vracíme zpátky domů, po silnici jede spousta Kanaďanů vracejících se z práce, v domech je vidět rodiny připravující večeři. Mmm večeře. Ta naše je velmi různorodá. V neděli máme home-made pizzu, v úterý mexickou kuchyni, ve středu přijíždí Andrew a Angelique na sezení s Jeffem, a protože Andrew vlastní firmu co dováží grillované maso, máme vždy nějaké leftovers, obvykle nejlepší maso, co jsem kdy měl (ano, počítám i to, co sám ogriluji :) ).

Vždycky máme salát, tedy zelený salát, okurku, rajčata, slunečnicová semínka, a bílý sýr. Zalito zajímavou zálivkou, která mi doteď strašně chutná.

Večer pak hrajeme s Jeffem a/nebo dětmi Osadníky z Katanu, nebo Carcassone. Od deseti se věnuju opět práci, nebo konverzací – v Čechách je brzo ráno. A pak zase na kutě. A další den znovu, jako křeček v běhacím kole :)…