Seattle III. – Boeing factory

Kdosi z naší skupiny dostal nápad, že bychom se mohli jet podívat do továrny Boeingu. Nápad to byl zajímavý, realizace nebyla ani tak složitá – zaplatili jsme rezervační poplatek přes internet, zeptali se v hostelu na cestu – 2 autobusy, a tím to v sobotu skončilo.

V neděli jsme vyrazili okolo 10té hodiny dopolední, nastoupili na autobus 510, který nás zavezl na předměstí Seattlu – do města jménem Everett. Tam jsme zjistili, že nám jede přípoj za necelou půl hodinu. Což nebylo tak špatné. Vzali jsme si jízdní řád, a prohlédli si trasu. A tehdy to začalo.

Autobus o víkendu nezajíždí až k Tour centru v komplexu Boeingu, ale jen k první továrně. To nevadí, řekli jsme si a představili si, že kousek půjdeme pěšky. To by to ale nebyla Amerika, kdyby měla cestu pro pěší.

Řidič autobusu nám řekl, že sice nestaví přímo u Tour centra, ale že to máme kousíček. Vyhodil nás na zastávce, ukázal cestu, a jel si svou cestou. My se vydali po chodníku, který po chvíli zmizel, a my se ocitli na okraji silnice. V tu chvíli jsme měli asi 20 minut do začátku naší prohlídky. Přidali jsme do kroku a dostali se k jedné z budov továrny Boeing. Tam byla ovšem tabule s nápisem Tour center zamazaná – jak nám vysvětlil jeden ze zaměstnanců – přesunuli ji na jiné místo.

Vrátili jsme se tedy zpátky k silnici, a pokračovali dál. V tu dobu už byly naše vstupenky propadlé a já měl pocit, že napíšu na blog, že se mi něco i nedaří.

Nakonec jsme 15 minut po čase naší prohlídky došli do Tour centra, kde nám bez problémů změnili čas prohlídky o hodinu. Byli jsme zachráněni!

Mimochodem komplex je opravdu obří. Tovární haly prý mají takový prostor, že by se do nich dal složit celý Disneyland v Kalifornii. Řekněte wow!

Prohlídka byla velkolepá – po krátkém úvodním filmu jsme nasedli do autobusu, a jeli k první továrně (shodou okolností k té, u které jsme vystoupili z našeho předchozího busu :) ). Viděli jsme výrobu Boeingů 747, 767, 777 a nového modelu, který sice ještě není ani schválený, ale už ho vyrábějí – 787. Pro transport mezi továrnami po celém světě má Boeing vyrobené speciální letadla Dreamlifter, která jsou ještě větší, než běžná dopravní letadla.  Zajímavá je logistika v rámci jedné továrny. Každá hala je rozdělena na dvě části – v první se vyrábějí/montují součástky a v druhé se sestavují konkrétní letadla. Začíná se v zadním rohu, a postupně, jak se letadlo zvětšuje, se posouvá vpřed a vpřed, až je nakonec u vstupních dveří, ze kterých doslova vyletí. Tedy ještě předtím musí přejet po mostě přes dálnici, což se dělá výhradně v noci – když to dělali ve dne, auta na dálnici končila v příkopě, jelikož řidiči sledovali letadlo a ne cestu.

Jinak se trošku začínám bát létání. Letadlo se skládá z 6 milionů kusů součástek, a je sestaveno za 3 dny. Ještě, že domů letím Airbusem :).

V celé prohlídce se nesmělo fotit, což mě trošku mrzelo, ale i tak jsem si to patřičně užil. Několik fotek jsem alespoň pořídil z kavárny v muzeu.

Nazpátek jsme se domluvili na informacích, a objednali si taxi, který po rozpočítání na 8 lidí nevyšel vůbec draze, a za necelou hodinu jsme byli v Seattlu. Taxikář byl cizinec, a nápadně připomínal onoho řidiče z How I met your mother. Cesta s ním byla trošku napínavější, napočítal jsem asi 4 hrubky. Nakonec jsme se ale živí a zdraví dostali do centra a šli si dát rychlou večeři do McDonaldu. 

Související:

• Fotogalerie / Slideshow z celého výletu