Na poslední den si osazenstvo našeho pokoje plánovalo nakupování ve velkém outletu daleko za městem. Plánovali si proto půjčit i auto, pro 7 lidí. Zas tolik jsem nakupovat nechtěl, navíc jsem měl pocit, že bych v Seattlu ještě něco rád viděl.
Ráno, když ostatní odjeli a já jsem vyšel z hostelu a viděl, že opět prší, jsem toho trošku litoval. Měl jsem ale od geopřítelkyně vypsáno několik kešek, a nechtěl jsem se nechat odradit počasím, a tak jsem vyrazil.
Kešky se nehledaly úplně snadno, nicméně za deštivé dopoledne jsem alespoň jednu našel. Lehce promočený jsem se v poledne vrátil do hostelu, posvačil, počkal asi hodinku a vyrazil znovu do města.
Tentokrát se počasí změnilo, a začalo pršet ještě víc. Došel jsem na druhý konec centra, a zalezl do řeckého fast foodu, kde jsem si dal oběd. Najednou koukám ven, a co nevidím – sluníčko. Rychle jsem tedy vyrazil a prožil nádherně slunečné odpoledne, se spoustou mráčků ideálních k fotografování. 
Musím říci, že jsem prošel centrum města křížem krážem. Nejvíce mě zaujalo pobřeží, s krásným výhledem na oceán, přístavem, parky atd.
Nádherně vypadal i pohled zpět na centrum – na mrakodrapy. Vylezl jsem na nejvyšší kopec, ze kterého bylo krásně vidět na stadion amerického fotbalu, a vůbec na celé město.
Do hostelu jsem se vrátil okolo osmé strašně utahaný, ale spokojený. Den se nakonec povedl, a já ze Seattlu viděl to, co jsem vidět chtěl.
Ráno jsme se probudili v 6, nasnídali se, a vyrazili na trajekt, abychom v 11 hodin vystoupili na našem tajuplném ostrově…
Za tento výlet jsem moc rád – poznal jsem něco úplně jiného – Ameriku. Lidé se tu chovají jinak, ještě mileji, ale řekl bych, že ještě povrchněji. Každý, koho potkáte na pobřeží, vás pozdraví kývnutím hlavy, v obchodech sis vámi povídají nejen prodavači, ale i ostatní nakupující.
Pravděpodobně to byl můj poslední výlet po severní Americe a docela se povedl. Ale už za měsíc a půl se vydám na výlet nejdelší – zpět domů. A myslím, že tam nějakou dobu zůstanu…
Žádné komentáře:
Okomentovat