The world looks different from here…

“The world looks different from here”, bylo uvedeno na konci každého mailu od Kanadské koordinátorky. To je jasný, že odtamtud vypadá jinak, napadlo mě ještě v Praze. Koukají přes oceán do Japonska a mají tam zimu :).

Ani jeden z předpokladů nebyl správný. Do Japonska nekoukají nejen proto, že to je daleko, ale i proto, že Victoria je na Vancouver islandu v zátoce, takže je vidět jedině pevnina (Vancouver) a nebo Spojené státy. To mi, při koukání na mapu, mohlo dojít. Co mě však vůbec nenapadlo bylo, že ona věta, která mě motivovala k odjezdu, mohla znamenat i něco docela jiného.

Lidé jsou tu jiní. Jak jsem už psal, kromě staré existence na imigračním jsem nepotkal nikoho se špatnou náladou, nebo někoho nepříjemného. Lidé tu jsou milejší, usměvavější. Přijde mi, že tu nejsem sám. Při čekání na autobus se se mnou dala do řeči asi 35letá maminka s dítětem. Prý také právě začala studovat na Uvic (neptal jsem se, jestli na univerzitě třetího věku). V autobuse – vlastně doubledeckeru – jsem se rozhlédl a několik lidí se na mě hned usmálo (ne, nebylo na mě nic tragického, nebo komického). Přišel jsem do posilovny, a v šatně se se mnou začal bavit kanadský student. Že prý byl v létě v Evropě. “Německo a Československo, však víš…”. Patriotismus ve mě vzrostl a opravil jsem ho, že už jsme více jak 15 let šťastně Česká Republika a Slovensko, ale jinak jsem byl nadšen.

Ne, že bych se v Praze bál se zeptat, ale rozhodně mě to tam stálo víc úsilí, než tady. Lidé jsou za otázky šťastní, nebo se tak aspoň tváří. Když nevím, zeptám se. Když se ztratím, zeptám se.

A nejsou to jen lidé, kdo jsou milí. Mikrovlnka mi každé ráno po zehřátí mléka na cornflakes popřeje “Enjoy your meal”. Autobusy, které právě nejsou “ve službě”, na sobě nemají  nápis “manipulační jízda”, ale “Sorry I am not in service”. Obchody zase po zavírací době nemají obyčejné suché “closed”, nýbrž “Sorry we are closed”.

Možná jsou všichni usměvaví a laskaví jen navenek, ale přijde mi, že to je lepší, než když se v Praze projedu z domova do školy a všichni se mračí, jsou na sebe zlí a situaci zachrání jen skupina kapsářů, kteří udělají rozruch…

Úplně nejlepší je tu ale příroda. Česko mám moc rád, ale takhle krásnou přírodu my nemáme. Kdybych měl čas a možnost, určitě bych se vydal na cesty křížem krážem po ostrově, a celé Britské Kolumbii. Jak mi říkala Zuzana K., která tu přes 30 let žije – příroda v BC je to, co si Evropané obvykle představují pod Kanadou.

Snad ten poslední měsíc bude stejně tak dobrý, jako ty předchozí!

Jo a ten test z marketingových komunikací jsme s Vojtou dali!