Bali: Přílet a Ubud

Hong Kongské letiště bylo taky pěkné, navíc o dost větší, než se původně zdálo –docela nás překvapilo, že jsme k naší gate museli dojet vlakem.

Let s Cathay Pacific (pro neznalé: 5 * aerolinka v hodnocení skytrax.com) byl super. Už při checkinu jsme pocítili skvělou úroveň zákaznické péče, super vystupování a tak vůbec. On flight entertainment nejlepší, co jsem zatím viděl – seriály měli vždy po celé sérii, filmů nepočítaně. Jídlo nebylo špatné, ale na druhou stranu nebylo ani překvapivě super. Let trval jenom necelých 5 hodin, takže jsme se ani nenadáli a už jsme přistávali na letišti v Denpasaru. Tam jsme prošli imigračním procesem (je zajímavé, že Češi víza nepotřebují, ale např. Slováci ano). Jednu zajímavost z letiště ale přesto musím zmínit: na záchodě měli vedle pisoáru tabulku barvy moči a z toho plynoucí dehydrataci. Přikládám podobnout tabulku níže.

Na letišti jsme ulovili taxík (nebo spíš auto s řidičem), usmlouvali cenu z 400.000 rupií na 250.000, a vyjeli směr Ubud. Město Ubud leží asi 40 km od letiště, takže při průměrném provozu jste na místě za hodinu a kus. Chytli jsme sice cestou několik drobných zácp, ale cesta rychle uběhla. Hotel, nebo spíš hotýlek, který jsme si zarezervovali, se jmenuje Tanah Semujan, a má šest pokojů ve dvou patrech. Před pokoji jsou terásky, na kterých ráno servírují snídani, a po celý den se zde nachází termoska s vodou a kafe nebo čaj. Kafe chutná úplně jinak – je strašně dobré. Mimo teras je tu také malý bazének, který jsme za celou dobu nevyužili, ale vypadá moc pěkně.

Bazén a sochy

Večer jsme šli ještě prozkoumat městečko a dali si nějaký ten místní pokrm. Druhý den jsme vstali časně před desátou, snědli super palačinky k snídani, a vyšli na procházku na rýžová pole. Super místo, taková rýžová pole – až příště budu jíst rýži (což bude v Asii ještě nejbližších 10 dní), vzpomenu si, jak je to složité a náročné ji vypěstovat. Teda náročné to snad tolik není, ale vypadá to jako věda… Někde jsem se dočetl, že Balijci vcelku nedávno přešli na jinou odrůdu rýže, která umožňuje sklizeň 3x do roka, což zásadně zvýšilo jejich životní úroveň. Na polích jsou často kachny husy, protože prý žerou hmyz, který by jinak úrodu zhatil. Mezi poli se nachází budovy velkofarmářů – plantážníků a můžu vám říct, že by se mi docela líbilo v nějaké takové budově chvilku bydlet…

Rýžová pole

Asi po dvaceti minutách cesty jsme narazili na krásnou malou resturaci, kde jsme si rádi dali (domácí) mangový a ananasovo zázvorový džus. Mňam.

Odpoledne jsme se vydali ke královskému paláci z devatenáctého století. Palác byl docela fajn, a naproti prodávali dobré selátko, jak nám bylo doporučeno v průvodci. Sice se to od vydání našeho Lonely planet trošku změnilo (velikost porce zmenšila, cena zvětšila), ale chuť stále trvá.

Poté jsme se na radu našeho průvodce vydali do vesnice Pentulu, kde se každý večer slétají volavky. V mapě, co byla v průvodci, to vypadalo, že to bude kousek. Kousek to nakonec nebyl, a my jsme (značně rozladěni) šli několik kilometrů a stále jsme nevěděli, jestli jdeme správně. Nakonec jsme se zeptali, a o kilometr a půl dál našli vesnici, kam se ptáci slétají. Proč se slétají? Pověst říká, že se takto vracejí mrtvé duše lidí zabitých při protikomunistickém masakru v letech 1965 a 1966. Byli jsme dost unaveni z chůze a hledání, ale musím říct, že nás místo uchvátilo. Vesnička, úplně mimo zájem turistů, navíc zde právě probíhají kremace mrtvých, takže v reproduktorech po celé vesnici zněla zajímavá hudba. A nad hlavou se najednou mezi 17.45 a 18.00, tak jako každý den, slétají ptáci.

Trošku jsme měli obavy, jak za tmy dojdeme domů, nicméně ty byly  rychle rozptýleny, když nám parta kluků z vesnice nabídla, že nás za pár frfňů odvezou. Ani jsme s nimi nesmlouvali, a odvoz přijali. Takže mimo zážitku z vesnice jsme si mohli připsat i zážitek z jízdy na mopedu.

A to je pro dnešek vše…