Hong Kong: Big city life

Hong Kong je samostatnou oblastí Čínské lidové republiky. Dříve byl pod nadvládou Britů, za války Japonců, pak zase Britů, a teď je (nezávisle samozřejmě) pod správou Číny.

Hong Kong má téměř 7 milionů obyvatel a s hustotou 6 295 ob./km². Při rozloze 1103 km² to tedy znamená, že tam je docela husto. Všude, kde je země, jsou mrkodrapy, a kde je moře, tam plují lodi z / do přístavu. Kterápak nám asi něco veze z eBaye?

Je tu tedy pekelně málo místa, a moc lidí, což znamená, že tu lidé žijí v malých špeluňkách, obvykle o malinko větších, jak jejich postel. Ještě že jsou fakt malí.

Z letiště do města jsme se dostali snadno – autobusem A22. Možností bylo několik, ale Google Mapy nabídly tuto cestu, tak proč ne. Ze zastávky – křižovatky Shangai street a Jordan road to mělo být 7 minut, skrz známý (?) noční trh. A taky bylo, moje orientační (ne)smysly se zatím neprojevily, a tak jsme našli budovu, kde jsme měli zarezervovaný pokoj. Jinak k nočnímu trhu – fajn, ale že bych ho musel vidět dvakrát… Vypadá to stejně, jako by v Sapě zhasli světlo (a zmenšili ji 1000 x).

Checkin připomínala pohádku o kohoutkovi a slepičce: když jsme našli na dveřích nápis našeho hotelu (11. patro v mrakodrapu), zaklepali, nějaká paní nás odvedla někam jinam, kde byla recepce. Tam jsme zase čekali, až přijde jiná paní, která nás odvedla na pokoj ve 14. patře.

Pokoj byl ve velikosti naší komory (cca 3x4m), což nám ale tolik nevadilo. Narozdíl od zbytku budovy byl krásně čistý a moderní. Zajímavé bylo, že v budově bylo několik výtahů. Některé jezdily do všech pater, některé do lichých, a některé do sudých. Zajímavé bylo, že jsme skoro vždycky nastoupili do toho lichého, takže jsme si pak museli dát jedno patro pěšky.

První večer jsme hned po ubytování vyrazili na jídlo. Žaludek byl po dni cestování a 6h časovém posunu trošku zmaten, tak jsme mu nechtěli hned na začátku dát nějaký šok. Takže jsme si vybrali kultivovaně vypadající restauraci, kde ale stejně nebyl jediný Evropan. Nevíme, jestli je v Hong Kongu více evropských turistů, jestli jen nejsou v hromadě místňáků vidět, nebo jestli Hong Kong nikoho v době tajfunů nezajímá… Každopádně: pan-něco-jako-čísník si vyslechnul naši objednávku, a pak se nás zeptal, odkud jsme. Českou republiku neznal, Československo taky ne, nicméně, když jsem mu řekl, že máme 10 milionů obyvatel a vlastní měnu, tak mu to nevím proč přišlo vtipné…