Home, sweet home

Nelly Furtado, rodačka z Victorie (a mimochodem sestřenice kamarádky dcery mého domácího), zpívá v jednom ze svých hitů: “All good things come to an end”. A tak je to i s mým pobytem ve Victorii. It’s over. It’s gone.

Včera, 22. prosince, jsem v 8:30 (vlastně v 9:30 kvůli zpoždění letadla) započal svůj odchod z ostrova. Letadlem z Victorie do Calgary, z Calgary do Frankfurtu, a z Frankfurtu do Prahy. Cesta proběhla bez větších problémů. Vynalezl jsem nový adrenalinový sport – běh bez pásku u kalhot přes terminál frankfurtského letiště. vřele doporučuji – zahřeje, zabaví, potěší.

Všechno mi tu připadá zvláštní. Jídelní stůl, u kterého nás obvykle jí až 5, mi připadá titěrný. Když rozsvěcím světlo, hledám drobnou páčku, ne robustní vypínač. Koupelna mi připadá opravdu malá. A je toho spousta – mohl bych takhle pokračovat ještě dlouho.

Jsem opět se svými nejbližšími, ale několik blízkých (zejména rodinu, kde jsem přebýval, geocachery a další) jsem naopak ztratil. Zbývá jen doufat, že ne nadobro, a že se ještě někdy uvidíme.

Zatím to ani nevypadá, že bych měl silný jet lag, jsem jen trošku unavený po letu. Ale uvidíme v nejbližších dnech :). Zbývá už jen vrátit se do normálu, žít běžný všednodenní život, a vzpomínat, že jsem kdysi strávil neobyčejné 4 měsíce na ostrově na druhém konci světa…

Předměty – Marketing Communication

Marketing Communication byl další velmi zajímavý předmět. Vyčující – Claudia Smith pocházela z praxe – je marketingovou konzultantkou na volné noze, a její životopis je plný nejrůznějších zkušeností ze soukromé, ale i státní sféry.

Předmět se týkal zejména sestavování komunikačního plánu. Několik skupin pracovalo na komunikačním plánu reálných firem (nového golfového klubu, prodejce automatů, nebo fitness studia), naše skupina si vybrala vytváření reklamy a stručné analýzy společnosti, co vyrábí pastilky proti bolesti v krku.

Zatímco první skupiny měly zejména teoretický úkol – sepsat plán, naše skupina měla spíše problémy s praktickou částí – s natočením reklamy.

Z počátku jsme se do toho pustili zostra. Sehnali jsme 10 kanadských studentů, a natočili skupinovou diskusi, ze které jsme sesbírali nejdůležitější poznatky. Na jejich základě jsme poskládali storyline, a rozhodli se natáčet. Jenže ne vše šlo tak, jak mělo. Vlastně nic nešlo tak, jak mělo. V každé scéně směli účinkovat jen lidé, kteří svůj souhlas podepsali, nesmělo se tam navíc objevit žádné logo jiné společnosti…

Takže jsme nakonec příběh museli změnit, a bohužel nedopadl tak, jak měl. Nicméně – byla to velmi zajímavá zkušenost, které si docela cením.

Výsledné video vypadá takto:

Test z tohoto předmětu skvěle kombinoval teorii a praxi, ale o tom jsem už psal.

Celkový dojem z předmětu: 90%

Praktické využití tohoto předmětu: 90%

Známka: B+

Předměty – Business Communication

Tento předmět jsme měli tak nějak povinně – pokud člověk nemá zkoušku TOEFL, nebo má méně než 500 bodů. Z toho jsme usoudili, že se bude jednat spíš o gramatiku, což se nakonec ukázalo jako velký omyl. Jednalo se o předmět, ve kterém jsme se učili pokročilé techniky komunikace v AJ – ať už psané, nebo mluvené.

Předmět vedla vyučující Heather Ranson, starší, energická dáma, kterou to opravdu bavilo. A nás, až na nějaké nezáživné hodiny, taky!

(fotil Vojta)

Předmět bych z části přirovnal ke KOPREDu, z části k prezentacím na MIN. Při prezentacích nás Heather natáčela na kameru a následně nám video předala (tento způsob novodobého mučení už doputoval i do Čech).

Z vytvořených prací (dopisy, emaily, atd.) jsme vytvořili tzv. portfolio, které může být podkladem pro naše reálné práce v budoucnu. Heather dala ke každému výtvoru rozsáhlý feedback, a aby si byla jistá, že naše portfolio bude dobrým podkladem, nechala nás na konci semestru odevzdat všechny práce znovu – s tím, že jsme museli opravit chyby, které prvně vytkla.

Praktické využití tohoto předmětu: 80%

Známka: A

Duch Vánoc

Ačkoliv jsem stále ještě nedopsal čtyřčlánek o našich předmětech, rád bych se dneska věnoval trošku jinému tématu.

Možná si někteří z Vás všimli, že se blíží Vánoce. V Praze to většinou znamená strom na Václaváku, strom na Staromáku, vánoční trhy, ale hlavně tisíce lidí tlačících se v obchodech, jako by měl být konec světa. A na pravý význam Vánoc si málokdo vzpomene.

Tady to vypadá úplně jinak. Určitě je to dáno i tím, že jsem v rodině, která věří v Boha, mám ale na mysli něco jiného. Všude to tu vypadá klidněji. Přípravy na Vánoce probíhají už skoro měsíc – v podstatě od Halloweenu. U domů se změnily dekorace, a místo hrobů a upírů jsou na zahradách ozdobené stromky, nejrůznější nafukovací světélkující blbosti, blikátka a světýlka. Ulice mimo centrum vypadají asi takto:

Místní deník Times Colonist dokonce vydal mapu s trasou nejlépe ozdobených domů ve Victorii.

Nejsou to ale jenom rodinné domy, které jsou ozdobeny. Celý Downtown vypadá, jak můj táta vtipně poznamenal, jako Disneyland. Vládní budova, přístav, i hotely, všichni mají vánoční osvětlení.

Všechno dýchá vánoční atmosférou. Obchody ale, v porovnání s Prahou, ve švech zatím nepraskají. Dnes jsme byli nakupovat ve Wall-Martu a pražským okem bych to zhodnotil jako běžný víkendový den v supermarketu (Jeff to ale naopak zhodnotil jako neobvykle plný obchod).

Jsem vděčný za první předVánoce, které můžu prožít bez spěchu, shonu, ať už za nákupem dárků, nebo doděláváním restů do práce/školy…

Předměty – Business And The Internet

V následujících čtyřech článcích bych se rád věnoval předmětům, které tu máme.

Ze všech předmětů, co jsme tu studovali, považuju tři za velmi přínosné, čtvrtý byl kurz základní, pro nás spíš opakovací. Začnu těmi předměty, které mám už hotové – tak tedy Business And The Internet.

Můj nejoblíbenější předmět. Předmět, který byl ze všech dosavadních informaticko-ekonomických předmětů, které jsem ve svém životě měl, nejpřínosnější.

Už v anotaci bylo napsáno: “I když se jedná o informatický předmět, není povoleno používání notebooků a PDA”. To sice nevěstilo nic dobrého, ale nakonec se to vysvětlilo – hodiny, kde bylo potřeba praktických ukázek, se konaly v labu. A vyučující, Rebecca Grant, to myslela v dobrém.

(fotil Vojta)

Už od začátku mě zaskočily Rebečiny znalosti ohledně IT. Tedy nejen její, ale i znalosti studentů. Na předmětech tohoto typu jsem na VŠE obvykle nepotkal mnoho studentů, kteří by měli nadstandardní znalosti, spíš je daný předmět zajímal proto, že přece každý zná “ty internety, fejsbůky a tak”.

Rebecca měla o tématu nejen přehled, bylo vidět, že jí IT téma opravdu hodně baví. Na první hodině jsme oslavili výročí internetu – nakoupila spoustu dortíků, na hodině poslední jsme slavili výročí prvního bankomatu v Kanadě – opět nakoupila spoustu dortíků. Předmět měl vlastní Twitter feed a blog.

Jak je ve většině kanadských předmětů zvykem, probíhala rozsáhlá diskuse, a když se nad tím zamyslím, tak teoretické látky bylo minimum, spíše se jednalo o výměnu zkušeností mezi vyučující, přednášejícími z praxe a studenty.

Přednášející z praxe – další z highlights tohoto předmětu. Celkem jsme měli asi 6 hostů, z toho několik významných podnikatelů v oblasti webdesignu, domén, affiliate marketingu, atd. Hosté přinesli nejen cenné informace a zkušenosti, ale také reklamní předměty:). Úplně nejlepší však byla přednáška zaměstnanců iStockphoto.com, internetové banky fotografií. 

Všechny práce, které jsme v tomto předmětu dělali, měly vysokou kvalitu. Byly maximálně svázány s praxí, a nejnovějšími technologiemi. Ať už se jednalo o prezentaci na úvod hodiny - tzv. “Firestarter”, nebo o návrh komunikace skrz sociální sítě pro organizaci Volunteer Victoria. A nebo Trade show.

(fotil Vojta)

Shrnuto a podtrženo – i když jsem o většině témat, které se probíraly, měl povědomí, tento předmět mi rozšířil obzory.

Praktické využití předmětu: 100%

Známka: A

Geoevent

To že se věnuji Geocachingu asi každý ví. To, že je ve Victorii strašná spousta kešek, to taky tuší asi taky většina z vás. Někteří dokonce ví, že když jsem do Victorie přijel, našel jsem jich za 2 dny asi 15. Mezi nimi i keš Trick or Treat, s typicky Halloweenskou tématikou.

Za dva dny od zalogování této kešky se ozvali geocacheři Chris a Helen, z týmu Landsharkz a upozornili mě na setkání, které se koná 30. října, kousek za městem. Jak už to ale v Kanadě bývá, kousek za městem znamená třeba i 2 hodiny autobusem, pokud člověk nemá auto.

Helen ale napsala do komentářů k eventu, jestli někdo nejede okolo mého domu a nevzal by mě. A po týdnu se ozval geocacher Randy. Domluvili jsme se, že se sejdeme v 5 hodin u mého domu, což nakonec akorát vyšlo chvilinku po olympijském ohni.

Mimochodem Landsharkz – tito dva týpci mají ve Victorii obchod s geověcmi, takže jsem se za nimi už dvakrát vydal, a nakoupil několik geocoinů a travelbugů pro sebe i pro české kolegy…   

Vyzvedl mě tedy spolu se svou manželkou Shevaun, v krásném Chevroletu. A protože jsem ještě měli asi tak hodinku čas, tak jsme se stavili na několik kešek. Byli jsme napůl úspěšní – jednu jsme našli, a druhou bohužel ne. Shevaun a Randy mají naloveno asi 500 úlovků, a nabídli mi, že s nimi můžu nějaký víkend zase hledat. Ve více lidech je to pochopitelně větší zábava!

K setkání. Jelikož se jednalo o setkání den před Halloweenem, měla asi polovina účastníků nějaký kostým. Byl připraven obří oheň, na kterém se opékaly buřty a marshmallows. Vzbudil jsem rozruch, když jsem prohlásil, že jsem ještě nikdy marshmallow neopékal. Všichni byli přátelští, a dvě hodinky (sic v dešti) uběhly velice rychle.

Kešeři měli spousty historek k vyprávění – obvykle loví celé rodiny, od malých dětí až po dědečky a babičky. Jedna mladá kešerka si postěžovala, že si její otec, hned co šel do důchodu, vytvořil vlastní účet, a nedělá nic jiného, než loví. Jiní kešeři zase vyprávěli o lovu na Novém Zélandu, nebo Americe.

Několik kešerů mi potom napsalo – obvykle chtěli překlad k nějaké kešce co je v Čechách, nebo na Slovensku. S Randym a Shevaun  jsme několikrát vyrazili na výlety za keškami.

Ale o tom zase příště :).