Adventure tour – Lake Cowichan

Tento víkend, přesněji od soboty do pondělí jsme společně s dalšími  (celkem asi 120ti 90ti) exchange studenty vyrazili na tzv. “Adventure tour” k jezeru Cowichan. Ubytování bylo v outdoorovém centru, a na celé 3 dny pro nás bylo připraveno mnoho zajímavých aktivit. Jídlo bylo výtečné, bylo ho dost, a někteří z nás si pro něj šli i několikrát.

Okusili jsme kanadskou přírodu za deště, kromě pondělního dopoledne pršelo skoro pořád, ale ani to nás neodradilo.

V sobotu jsme dorazili odpoledne, ubytovali se, někteří hráli volejbal, někteří se šli podívat k jezeru (někdo se i koupal, já raději ne). Po vydatně chutné večeři se nám představili 2 pánové, Kanaďan a Mexičan, a předvedli skvělou show s bubny. Překvapením pro nás bylo, když  začali vybalovat stovku dalších bubnů, které nám půjčili a my se tak mohli naučit aspoň základy tlučení hraní. Vojta bude asi na jejich hodiny chodit, takže o tom určitě ještě napíše. Musím ale říct, že jsem si připadal jak na STOMPech, když jsme všichni začali bubnovat.

Po bubnování přišly na řadu hvězdy. Bohužel ne naživo, protože venku začalo pršet. Pán, který nám o hvězdách povídal – tuším, že se jmenoval John – byl důchodce z Victorie, dříve působící jako fyzik. Hvězdy jsou jeho hobby, stejně tak jako fotografování. Velmi mě zaujala jeho zručnost s počítačem a projektorem, až budu starý, chtěl bych to taky takhle umět.

Noční program jsem si udělal ještě hezčím – v Liquor store (vládním obchodě kde se prodává alkohol) jsem si koupil 6 třetinek Plzeňského Prazdroje. Stálo mě to sice víc než v Čechách, ale stálo to za to :). Po týdnu jsem opět okusil, jak chutná domov :).

Následující den jsme se rozdělili do tří skupin. Já, jakožto představitel skupiny číslo 2, jsem šel nejprve na výlet po lese s místním indiánem – původním obyvatelem. Ukazoval nám využití jednotlivých rostlin a keřů, popřípadě slimáků – docela zajímavé – kdybych to věděl dřív, nemusel jsem si brát svoji lékárničku. Došli jsme na další stanoviště, kde byla horolezecká stěna. Terka by se jistě smála, bylo to strašně snadný i pro mě, a to je asi co říct. Následovala projížďka na kánoích a kajacích. Evča by se jistě smála, že na jezeře (skoro) nejsou vlny a že to bylo snadné. Taky že bylo. Snažil jsem se Ukrajince, kterou jsem převážel, cestu zpestřit nakláněním a kymácením lodi, ale nesetkal jsem se si velkým ohlasem :).

(Loď, Ukrajinka Katarina a já; fotil Vojta)

Následoval veliký a chutný oběd, moc si už nepamatuju co to bylo, ale bylo toho hodně a dal jsem si to dvakrát. Po krátké siestě jsme se v dešti a v autobuse vydali k místní řece, kterou jsme sjížděli na pneumatikách. Místní tomu říkají tubing (čti tjúbing). Vzduch a déšť byl docela studený, ale voda byla  teplá, bylo tedy nejlepší ponořit co největší procento těla, tedy až do chvíle, kdy se řeka začala nápadně podobat Otavě, a já ztroskotal na mělčině. Autobus zpět byl vyhřívaný, připadal jsem si jako v sauně, ale vzhledem k tomu, jak jsme byli promrzlí, jsme to všichni ocenili.

Večerní program (samozřejmě po chutné večeři) se nesl ve znamení kulturní show – každá země měla připravit krátkou prezentaci. Řekli jsme si, že jsme na to už moc staří, vzali pivo a rum, z plechovek z předchozího dne udělali branku a Dominátora, a dávali jsme panáka rumu, nebo hlt piva tomu, kdo ho překonal. Nezapomněli jsme si rýpnout do Švédů, které jsme den předtím porazili v hokeji 5:2.

(Naše kulturní show. Fotil někdo Česťovým foťákem)

Poslední den jsme absolvovali kurz orientace v přírodě – docela milý starší pán nám ukázal, jak pracovat s buzolou. Prý mi zazářily oči, když začal mluvit o Geocachingu, takže jsme si nakonec spolu velmi dobře popovídali.

A to je pro dnešek vše, zítra naposledy bez školy a pak už hurá. Vyučující na Business and the internet nám už poslala první články, takže opravdu mám co dělat, děkuji za optání.

Související:

- Fotogalerie / Slideshow