Vancouver II – Cesta do města

Náš trajekt přijel přesně včas, na moři ani v pátek nebyla traffic jam, což se ovšem nedalo říct o silnici, po které jsme jeli autobusem. Ale to už předbíhám…

Nejprve jsme se museli do nějakého autobusu dostat. Nutno zmínit, že tohle mají dobře vymyšlené – v obou přístavech čekal dostatečný počet autobusů. Co už ale nemají dobře vymyšlené, je kupování jízdenek. Automat je umístěný u řidiče a v zemi, kde se používají hlavně kreditní karty, je až s podivem, že je automat jen na mince. Navíc nevrací. Takže pokud nemáte dostatečný počet mincí, jste docela ztraceni.

My jsme ztraceni tak trošku byli, ale nakonec nám někdo rozměnil 5$ bankovky na mince, a tak jsme si mohli kupit jízdenky, což ocenil řidič autobusu slovy “Vedete si opravdu dobře děcka, jste dost chytré na to studovat na University of Victoria”. Což byl, jak jsem později pochopil, jen začátek jeho divného chování.

Jak jsem už psal výše, cesta od přístavu ke skytrain byla plná aut vracejících se z práce, a tak jsme trčeli v zácpě. Šílený řidič si cestu krátil tím, že tu a tam otevřel přední dveře a začal něco volat na okolní auta, které obvykle řídily ženy. Nebo bavil cestující tím, že říkal, že tento let je nekuřácký.

Krasojízda naštěstí po chvíli kodrcání se zácpou skončila a my jsme mohli přestoupit na Skytrain. Jak jistě všichni víte, Vancouver bude v únoru hostit zimní olympiádu. Tak jako většina měst před ním, i Vancouver investoval nemalé peníze do rozvoje města. Jednou z externalit je i modernizace Skytrainu (my pražáci bychom prostě řekli metro, nebo lidově krtek). Dle Wikipedie byly první linky zprovozněny už v roce 1986 kvůli světové výstavě EXPO (kdo ví, co se jiného důležitého stalo v roce 1986, má bonusový bod :) ). V roce 1990 a 1994 se dočkal dalšího rozšíření,  a v roce 2009 pak významné modernizace. Stejně jako linka 14 v Paříži, jezdí i zde Skytrain bez řidiče. Linky  jsou dlouhé celkem 68,7km, a tvoří tak nejdelší automatický dopravní systém na světě.

Vancouver SkyTrain; zdroj: wikipedia.org

Nebeským vláčkem jsme dojeli až na předposlední stanici, kde jsme vystoupili. Najednou na mě dýchlo velkoměsto! Počtem obyvatel (s předměstím) 2 300 000 obyvatel sice není největší, ale mrakodrapy v centru (Downtown) mu dodávají punc obřího města. Uvědomil jsem si, jak jsem si lehce zvyknul na menší město – Victorii, takže mi přesun do většího města trošku dělal potíže. Všude spousta lidí, rušné ulice ve dne i v noci, mrakodrapy kam se podíváš…

Hned po ubytování v hostelu jsme šli na procházku po městě, do přístavu, a do starého města – Gastownu. Ale o tom zase příště.