Hué: Citadela

Hué je opravdu super město. Musím říct, že mě z Vietnamu zatím oslovilo nejvíc. Je vlastněpřesně tím, co jsem si jako Vietnam představoval…
Ráno jsme se opět bohatě nasnídali, a vyrazili na cestu do citadely. I když noční déšť, při kterém jsem psal včerejší příspěvek, přerostl nakonec ve fakt velkou bouřku, nevadilo to. Ráno bylo zase nádherně – mráčky tak akorát na focení. Takže další bod pro Hué.
K citadele – citadela je stará část města, obehnaná hradbami. Uvnitř jsou také domy, spousta obchůdků, ale žádné hotely. Stavba započala v roce 1804, a hradby vydržely i útok Američanů. Je tu také královský palác – taková menší citadela v citadele. První, co nás po vstupu zaujalo, byl stožárová plachta (Saturnin) vlajkový stožár. Působí majestátně, a spolu s lekníny v příkopě velice fotogenicky.

Vlajkový stožár. Dobré ráno, Vietname!

Uvnitř citadely se nám nejvíc líbil císařský palác. Ačkoliv byla během válek velká část poničena, je nyní restaurován. A podobu celé citadely taky moc pěkně popisuje 3d vizualizace, kterou v paláci nyní pouštěli. Zaujalo také logo ‘Samsungu, vnořené dotelevizní skříně tak, že to vypadá, jako původní reklama z devatenáctého století. Ve frontě na vstupenky jsme potkali postarší Čechy.Pán, když slyšel češtinu, rychle přepnul do angličtiny, aby se s námi nemusel bavit. Jeho škoda, mohl se dozvědět spoustu zajímavých věcí…

Po prohlídce císařského paláce jsme zůstali ještě chvilku v parku poblíž, poslouchali hudbu z nedaleké vily, a užívali si svěžího vánku. Potom jsme se prošli vnější citadelou, kde jsme měli možnost vidět celou řadu krejčovských dílen, a vůbec pěkných domů.

Možná znáte Kamu. Je to taková ta potetovaná kuchařka, co má vlastní pořad o jídle ve Vietnamu v televizi. V Ćeské, ne Vietnamské. Sledovali jsme  ten pořad už před návštěvou Vietnamu, a moc nám nesednul, nicméně teď, když jsme v Hué, jsme se podívali znovu, a najednou všechno dává větší smysl. Klárka si vzpomněla, že poblíž citadely je restaurace hluchého pána, který vyrábí jednoduché otvíráky (dřívko a šroubek), a při otevírání dělá vtipné “psí kusy”. Restauraci jsme měli nalezenou na mapě, ale chvilku nás heldání potrápilo, v mapě byla zanesena špatně. Dali jsme si závitky, které jsou typické pro oblast středního Vietnamu. A typické zde je nejspíš i to, že si je musíte sami ubalit. Dostanete rýžový papír, připravenou zeleninu a maso / šrimpíky (zdravím Radka), a ubalte si. To se nám moc líbilo. Já jsem si objednal pivo, abych viděl, jak nám pán flašku otevře tím otvírákem, a byla to docela zábava. Při druhém pivu (nemohl jsem zůstat u jednoho) mi pan majitel otvírák i podepsal a věnoval. Super způsob, jak svoji restauraci odlišit… Jo a pokud shlédnete video Kamu, dozvíte se také, že hosté panu majiteli posílají fotky, kam se jeho otvíráky dostaly.

Pan Lac Thuon nám podepisuje svůj otvírák.

Odpoledne jsme si ještě prošli město a zarezervovali výlety – zítra do jeskyní a do demilitarizované zóny, a pozítří do Hoi Anu. A navštívili další super restauraci a úžasná jídla. Už zníme jak Kamu.