Hué

Hué se nám líbí, v Hué totiž (zatím) neprší. V Hué svítí sluníčko tak, že vzpomínáme na doby, kdy nás zchladil nějaký ten svěží monzun. (Update – během psaní tohoto postu začalo strašlivě lejt, ale jen na 5 minut)

Snídaně v Alba Spa hotelu byla boží, výběr z milionu ingrediencí, ať už chtěl člověk posnídat po evropsku, anglicku (všimněte si, jak reaguji na aktuální situaci a vyčleňují anglickou snídani z evropské), nebo vietnamsku. Snídaně jsou od 6.00 do 9.30, to asi aby Čechy nenapadlo pojmout snídani jako oběd.

Na dnešek jsme měli naplánováno hledání výletů po okolí, a také prohlídku města. Asi abychom si připomněli, že i my děláme chyby, nechali jsme se přesvědčit pouličním ukecávačem na cestu lodí ke hrobkám kralů, které se náchazejí podél Voňavé řeky (kde vznikl ten název netuším). Slib zněl dobře, a tak jsme nasedli do lodi, a zaplatili (klasická chyba platit předem). Pan ukecávač se zdejchnul i s penězma a my na lodi zůstali jen s vietnamskou posádkou, která mluvila anglicky jen omezeně.

Naše loď i s pouličním ukecávačem, který se po focení zdejchnul.

Z původního plánu cesty trošku sešlo, ale nakonec jsme si uhádali několik zajímavých zastávek. Kdybych předtím v Lonely planetu nečetl přesně tenhle trik, asi bych si nenadával do blbců. Ale nevadí, chybami se člověk učí, a tahle nebyla zas tak velká. Lodníci chtěli co nejvíc ušetřit, a tak stavěli mimo klasické přístavy. Na cestě za jednou hrobkou jsme vystupovali u nějakých zemědělců se sekyrou, kde byl i nějaký divný toulavý pes. Tam jsme se trošku obávali, co snámi bude. Šlo ale jen o přestup na motorku. Tu řídil dědeček a babička – já si nasedl k dědečkovi, Klárka k babičce. První zastávkou byla hrobka císaře Tu Duca. Zajímavý rozlehlý areál, se spoustou budov. Prý byla stavba celého komplexu drahá a náročná, a vyústila v převrat, který byl ale prozrazen a potlačen, takže dostavbu nakonec nic neohrozilo. Ještě jedna zajímavost – Tu Duc měl 104 manželek a konkubin, ale žádného potomka.

Hrobka císaře Tu Duca

Po návštěvě hrobky císaře Tu Duca jsme navštívili ještě dvě pagody. První byla naprosto opuštěná, bez turistů, a za areálem byl hřbitov. Na hřbitově se válelo dost padělků bankovek, tak nevím, co to bylo za místo… Každopádně pagoda bez turistů byla příjemným zpěstřením. Druhá byla pagoda Thien Mu, která je známá svou osmibokou věží (každé patro (ze 7) je zasvědceno jedné Buddhově inkarnaci v lifdké podobě). V areálu také stojí automobil Austin, kterým do Saigonu v roce 1963 přijel mnich, který se na protest proti politice jihovietnamského prezidenta upálil.

Onen automobil.

Poslední zastávkou byla Citadela, kterou jsme ale, pro značné vedro a únavu, zatím vypustili. Zašli jsme si na dobré jídlo do doporučované restaurace Nina’s café, a potom do jacuzzi, kterou máme v hotelu. Večer jsme se šli projít městem, vyfotit pár nočních fotek, a navečeřet se.